Jdeme dál...

31. srpna 2012 v 17:40 | Aziz |  Jednorázovky
Ah, jsem zlá, vím, ale i já jsem přežraná těch Happy- Endů (no věřili byste tomu?), kterejma se to tu hemží. Proto přidávám takovéto dílko. Zabulte si, proto to tu taky je ;) Já bulela už když jsem psala. Snad se Vám to líbí.


Černovlasý detektiv přišel domů. Ticho. Klid. Lidu prázdno. Na jídelním stole byl dopis. Bylo na něm jen: "Sherlock Holmes" Takže ho někdo musel doručit osobně. Opatrně k němu přišel. Natáhl se, uchopil ho do ruky a opatrně ho otevřel. Nahlas četl:
"Sherlocku, co si budeme vykládat. Jsme spolu již pár let. Nikdy jsem s Tebou nebyl doopravdy šťastný. Vždy, když jsi mi říkal, že mě miluješ, vybavilo se mi, jak jsi šahal na zadek Andersonovi. Při každém polibku jsem chtěl vše vyplivnout, protože jsem si vzpomněl, jak jsem jednou přišel domů a viděl Tě, jak se tam líbáš s Lestradem. Vždy, když jsem s Tebou večeřel, vzpomněl jsem si, jak jsem Tě kdysi nachytal u nás v bytě, jak večeříš s Irene. Sám si jí uvařil. Mě nikdy. Vždy, kdy jsi mne vyzval k tanci, chtěl jsem si dát facku, že jsem to přijal. Vždy si vzpomenu, jak jsi kdysi tančil s Molly. Sherlocku, já Tě sice miluji, ale Ty mne ne. Nemá cenu dál zůstávat na prokleté Baker Street. Stěhuji se do svého bývalého bytu. S láskou, která není opětována a nikdy nebude, Tvůj John."

"Ne!" Vykřikl detektiv a oči se mu zaleskly. Byly vlhké. Jednou polknul. Zavřel oči. Po jeho tváři stékala slza. Po druhé taktéž. "Proč Johne!" Zakřičel s očima plnýma slz. Potom se zhroutil na zem a propukl v pláč.
Našla ho tam až druhý den paní Hudsonová. On mezitím usnul. Paní Hudsonové hned bylo jasné, co se stalo. "Sherlocku, nic si z toho nedělejte," pokoušela se ho paní Hudsonová uklidnit, když se probral. "Paní Hudsonová, vy to nechápete…" Řekl Sherlock a zvlyknul. "John byl pro mě ráno i den. Večer i noc. Jestli budu mít pěkný den ovlivňovalo, kolikrát za den jsem viděl jeho tvář. Když jsem nemohl dál, on byl tu a podržel mne. Když jsem spadnul až na dno, John mne vždy vytáhnul. Vždy, když tu byl nový případ, plný nebezpečí, on přišel a řekl: Tak jdeme? Vždycky, když jsem se začal hádat, on jediný mne dokázal uklidnit. A je toho mnohem víc." Jen co to dořekl znovu vybouchnul a po tvářích se mu koulily slzy velké jako hrách. Paní Hudsonová už dávno věděla, co pro sebe chlapci znamenají, i přes to nepřeberné množství hádek. Byli jako země a vzduch. Voda a oheň. Slané a sladké. Jako černá a bílá. Teplo a zima. Hora a hlubina. Byli prakticky jako magnet a připínáček. Obecně nemají nic společného, ale jeden druhého přitahuje.
Dopoledne a odpoledne strávil u sebe v pokoji, hlavu zabořenou do polštáře.
Co děláš, bratře? -MH
Rozsvítilo se na obrazovce mobilu.
Nic -SH
Zněla odeslaná odpověď.
Ty o tom nevíš? Páni -MH
Sherlock cosi zavrčel a odepsal.
Ne asi, uteklo mi to -SH
Píp. Další esemes.
Kdyby tě to zajímalo, bydlí blízko Barts a pracuje tam. -MH
Sherlockův obličej se rozzářil.
Díky bratříčku -SH
Pípnutí oznámilo další zprávu.
Rádo se stalo -MH
"Paní Hudsonová, jdu ven." Zahlásil nadšený Sherlock. Paní Hudsonová to však ani nepostřehla a on už zmizel na ulici. "Teď někde rychle sehnat kytku." Zamumlal si pro sebe. Vybral nádhernou rudou růži. Schoval si ji a zavolal taxi. Dorazil pár minut před očekávaným koncem Johnovo služby.
Asi po deseti minutách nekonečného přecházení sem a tam se otevřely dveře. Vyšel z nich nízký blonďák, s krásně modrýma očima. Šel na jinou stranu, než Sherlock stál, takže vysokou postavu svého bývalého přítele ani nezaregistroval. "Miluju život, protože mi dal tebe. Miluji tě, protože ty jsi můj život, Johne Watsone." Pronesl Sherlock hlasem, ve kterém zněla omluva a natáhl k odcházející osobě ruku s růží. John se pouze otočil. Hned jakmile zaregistroval růži, řekl: "Už ne. Nemůžu dál, Sherlocku. Ne." Sherlock stál jako opařený. "A-a-ale…" vykoktal vyšší z mužů. "Žádné ale. Prostě ne." Odpověděl blonďák tvrdě a neústupně. "Johne." Vypadlo z detektiva. Znělo to spíš jako prosba. "Jdi do háje Sherlocku. Nesnáším tě!" Vykřikl oslovený. To bolelo. Detektiv stáhnul ruku s růží a květinu upustil. "Dobrá," Zabrblal a vrátil se zpět svou cestou.

O pár dní později
John ve svém novém bytě sledoval zprávy.
"A nyní nejnovější zprávy. Známý detektiv, Sherlock Holmes, se oběsil ve svém bytě na Baker Street 221B. Jeho dopis na rozloučenou byl určen pouze jedné osobě, takže nemáme právo do něj nahlédnout. Inspektor Lestrade žádá Doktora Johna H. Watsona, aby se pro dopis dostavil."
John zalapal po dechu. "Ach ne!" Vykřikl. Věděl, že i když mu řekl, že ho nesnáší, že ho stále miluje. Za chvíli se rozbrečel. "Byla to jen moje chyba," opakoval si.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 31. srpna 2012 v 18:26 | Reagovat

Celej den se snažim dostat lepší náladu a ty na mě takhle? :'D

2 Aziz Aziz | Web | 31. srpna 2012 v 18:38 | Reagovat

[1]: Promiň, netušila jsem :) Jinak bych to napsala jako Happy End :DD

3 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 31. srpna 2012 v 19:09 | Reagovat

[2]: Ale ne, to je v poho, happy endů je plná Emérika :D

4 Nancy Black Nancy Black | Web | 1. září 2012 v 0:06 | Reagovat

Už v prvním odstavci jsem měla rozdrcený srdce. Život je fakt jenom o slzách, když seš Sherlockian.

5 Aziz Aziz | Web | 1. září 2012 v 15:27 | Reagovat

[4]: Já ho taky od první chvíle mněla na maděru. Svatá pravda, to je :(

6 T.P. T.P. | Web | 2. září 2012 v 13:59 | Reagovat

Náladu mi to nezvedlo, ale hezky napsané (jako vždy :)).
Naštěstí, jak řekl am. Watson: ,,Nebojte se Marry, má se příliš rád, než aby se zabil". :D

7 Aziz Aziz | Web | 2. září 2012 v 14:30 | Reagovat

[6]: No jo, svatá pravda :DD

8 buffynka-online buffynka-online | 6. září 2012 v 18:05 | Reagovat

Bulela jsem hned jak Sherlocka ten zlej John pustil k vodě!!!:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama