Domácí konflikt

8. srpna 2012 v 10:59 | Dr. John Watson
Zapsáno v lokaci Baker street 221B

Zase po dlouhé době šel ven sám. Jak si to představuje? Mě tu nechá zírat do blba a on se jde bavit! Zůstal jsem tu v našem bytě sám. Klidně bych s ním řešil ztrátu morčete, abych se zabavil! A on mě tu snad naschvál nechal samotného. Teda, skoro samotného. Byl jsem tu s paní Hudsnovou, naší milou domácí, které kvůli němu už tolikrát hrozilo smrtelné nebezpečí, které vždycky Sherlock odbyl tím, že řekl, že by se jí stejně nic nestalo. Čekat na něho je úmorné. Nikdy mi neřekne, kam jde, protože nechce, abych ho hledal. Vždycky mi řekne: "Jsem už velkej, tak se o mně neboj" A zmizí za dveřma. A vrátí se asi o půlnoci.


Už je 23:19 a já chvilkama usínám. Vždyť jsem stával v půl čtvrté! Zase mě vytáhl tak brzo! Teda, doufám že se vrátí dřív, než má ve zvyku. Nemám rád, když mě budí ze spánku aby mi řekl novinky. Konečně! Slyším klíče v zámku! Sherlock si dneska pospíšil. Něco se muselo stát. Konečně nějaká činnost! Po dlouhé době bez případu a dlouhé době Sherlockovo nevrlosti (do které počítám i střílení do zdi).
Rychlými kroky vyběhl poschodech a sedl si na gauč vedle mě. "Paní Hudsonová už spí?" Vybafl na mě. "jo." řekl jsem mu stroze, jeho pozdní příchody mě vždy opravdu naštvaly. "Johníku, tak už se nezlob!" řekl a pohladil mne po tváři, "já nechtěl." Vše, co se odehrálo potom, mi přišlo, no, takové divné: uchopil mojí hlavu oběma rukama a... NO FUJ! DAL MI FRANCOUZÁKA!!! Chvíli jsem na něj jen tak zíral, snažil se vyčíst ty emoce. Nic. Vypadal jako vždy. Robot jako vyšitej. Žádné city ve tváři, jen jemňoučký úsměv. Jeho ledové oči se leskly, avšak jejich šeď zakrývala jakoukoli, jakkoliv malou, romantickou jiskru.
Tak co to mělo k sakru znamenat!? Po tom, co mi ve vteřině tyhle myšlenky prolétly hlavou, si o tom mé tělo a mozek udělaly pozitivnější obrázek. Nevím proč, ale přišlo mi to lepší, než od holky! Jsem snad debil? Vdyť jsem v sedmém nebi! Já nemůžu být gay! V hlavě se mi střídaly pozitivní a negativní názory.

Nevím, jak dlouho jsem takhle přemýšlel, ale asi dlouho. Z myšlenek mě probral až jeho konejšivý a rozklepaný hlas: "Co se děje Johne?" A díval se na mě, jako bych to já jeho před (já nevím jak dlouhou dobou) líbal! Jestli jsem byl při jeho pozdním návratu na vrcholu vzteku, tak teď nevím, jaký je milionkrát vyšší bod vteku. "Co to sakra bylo, koukej mi to vysvětlit!" Vykřkl jsem a byl jsem rád, že jsem měl největší štěstí na světě: paní Hudsonová se nevzbudila. "Já, já," rozkoktal se a rozklepal, "já ani sám nevím, co mě to popadlo!" pak už se ale dal do pořádku, "jaký to vůbec bylo?" zeptal se mě. To mě překvapilo. Nevěděl jsem, co odpovědět. Pocity se mi mísily dohromady, asi takhle: Byla to TY JSI SNAD BLBEJ! a JAK TĚ TO MOHLO NAPADNOUT, SES ASI srašná krása!

Co mu říct? Koukal na mě dychtivě, nechtěl jsem ho zklamat, je to můj přítel. POČKAT! Já jsem řekl přítel?!?!?! Myslel jsem kamarád! Napadlo mě jediné řešení: ...mlčet... ...a samozdřejmě krčit rameny.
Chvíli jsem plnil jenom polovinu řešení, a to tu první, a teprve když už jeho jemný úsměv vyprchal, pokrčil jsem rameny. Ale to jsem dělat neměl. "Tak znovu..." zamumlal, poposedl si, jednou rukou mě chytil za týl a druhou mi vklouznul pod rameno a chytl si moje záda. A pak... "Sherlocku přes.. mhmhmmh!" Nestačil jsem dokončit svou obhajobu. On mě políbil! Zase! HAJZL! Tentokrát jsem se ale jeho nečekanému polibku podmanil. Přivřel jsem oči a zamotal svůj jazyk s jeho. Když už začal svůj jazyk stahovat, ani jsem si toho nevšiml. Chvilinku jsem ještě šmejdil v jeho ústech, pak mě ale poklepal ukazovákem na temeni a já jsem pochopil, že to končí. Když jsem od nělj konečně odtáhl ústa, řekl: "Nějak sis to užíval, na člověka co říká, že neví, jaké mu to přišlo," Pousmál se a mrkl na mě. Mrknutí jsem nerozuměl, ale začaly mi škubat koutky.
Chvíli jsme tam tak seděli, on mě svou pravou rukou svíral za pravé rameno. Asi v 23:30 zapnul televizi. Chtěl omrknout noční zprávy. Já jsem po asi pěti minutách slyšel jen mumlání. Usnul jsem, hlavu v jeho klíně, ruce podivně rozhozené. Co se dělo po mém usnutí, nevím jistě.

-------------------------------------RÁNO-------------------------------------------

Vzbudil jsem se přibližně v devět hodin, což byl prozatím úspěch tohoto roku. Sherlock byl fuč a já měl mezi prsty žlutý papírek, na kterém stálo: Včera to bylo super, dnes to můžem zopakovat, snad se vrátím brzy. - SH
Chvíli mi nedocházelo, o čem byl vzkaz, teprve snad po čtvrt hodině mě trklo, co bylo včera večer. Zalapal jsem po dechu. ALE TO NE! Já vážně líbal chlapa? Už to tak bude. Já jsem gay. Ale na Sherlocka jsem se kupodivu, těšil.
Po menší snídani, která se skládala z kávy a buchty od paní Hudsonové, jsem vyrazil pro noviny. Nic moc, povdechl jsem si. Tak tak jsem v deset hodin stihnul v televizi BBC news. Zase nic zajímavého. Chudák Sherlock. To bude rambajz! Samé střílení do zdi! Za každý tichý den jsem děkoval bohu. CO TEĎ?
Při vzpomínce na večer jsem se rozklepal. Nemohl jsem nic dělat pořádně, dokonce jsem si i nalil, nic nepomáhalo. Jsem doktor, kurňa! Jestli jsem v takovémhle stavu teď, večer bude má smrt. Možná mám ještě čas vypadnout z domu. Ale ať se vrátím, kdy se vrátím, bude tam čekat. Ty jeho blyštivé, šedivé oči, plné modroučkých jiskřiček. Stačí do nich jen nahlédnout a budete v nich bloudit hodiny, anebo se prostě a jednoduše utopíte. A stejně: štěstí, že by právě spal, bych asi neměl- dokázal nespat dokonce týden jen kvůli případu, i když potom spal třeba celé tři dny a vždy jsme ho vzbudili jen na jídlo a donášeli mu noviny a já si dokonce musel pamatovat, co bylo ve zprávách. Vlastně zapisovat a pak mě strašně bolely ruce, ať už jsem psal ručně, či na notebooku. Pak jsem musel spát já. Naštěstí pro něj, já jsem naměl tak vysoké požadavky. Stačilo, když nerozboural byt a nebo nedělal nehorázně hlasité pokusy.
Sherlock se vrátil nečekaně brzo. Kolem půl páté. Dnes opravdu lámeme rekordy! To se snad nestalo od našeho prvního setkání. Přišel, odložil kabát, jako obvykle, a odvázal si šálu. Sundal si rukavice a z kapsy kabátu vytáhl svůj mobil. Naťukal do něj pár esemesek (či jednu dloooohou). Pak se rozhlédl po pokoji, snad jestli se něco nezměnilo, nebo možná hledal stopy po přeskládání ponožek. Zkontroloval prach na poličce s dokumenty, jestli jsme náhodou s něčím nehýbali, bůhchraň, neutírali prach. Pak ale prolomil hrobové ticho, se kterým obcházel poličky: "Johne, řekni po pravdě.....hýbalo se tu s něčím?" Ta otázka mě zaskočila. Už jsem se lekl, že řekne něco jiného. Víte, jak to myslím, že ano? Lekl jsem se, že by se zeptal na kapánek.......kapánek dost soukromější záležitost. Doufám, že ti co před chvílí nechápali, aspoň z kraje rozumí, co tím myslím. To "johne, řekni po pravdě..." už jsem se lekl, jestli by se náhodou nechtěl zeptat: Miluješ mě? Já bych se tam svalil smíchem, přísahám. Možná by jeho zaskočila smrt ubrečením, za to mě, smrt ugebením. Doslova a do písmene. Při té myšlence jsem se pousmál. "Co? Takže hýbalo...." Ozval se Sherlock se svým nehorázně podezíravým pohledem. OMG! OMG! Napadlo mě. Kurv... Ovládej se Johne, ovládej. Kurňa!! Musel jsem ho zastavit v jeho běsnění.
Zvedl jsem se, chytil ho za límec košile a... daroval mu hluboký polibek. V hlavě se mi rozhoukal alarm. Zněl asi takto: OMG! OMG! OMG! SEŠ PITOMEC! OMG! OMG! OMG! " S ničím se nehýbalo..." Pošeptal jsem mu do ouška a začal mo ho žužlat. Sherlock stál jako přikovaný. Pohled se mu zabodával do stěny. Po asi půlminutě tohohle se konečně odhodlal změnit pohled z WTF?! na Hej, Johne...., který byl jenom holý pokus o to podívat se, co se děje s jeho uchem. A který byl, samozdřejmě, beznadějný. Jeho ucho již dávno zmizelo v mých ústech. Haha, aneb jak umlčit detektiva, pomyslel jsem si.
Po několika DLOOOUHÝCH minutách sebou cukl. Jeho ucho mi proklouzlo mezi rty a nasadil jsem tedy svůj výraz, jak tomu sám Sherlock říkal, Nechápavého štěněte. On odešel do svého pokoje.

TO BE CONTINUED - POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!! __________________________________________________________
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama