8 Valentýnských drabble I

14. února 2014 v 13:11 | Aziz |  Stoslůvka
Fajn... Takže, je Valentýn, mezinárodní den depresí, shipování, přeslazených fanfikcí a pocitů Forévr Eloun lvl.
Tak si aspoň zkuste užít těch pár drabble, co pro vás mám.
Poprvé vmají šechny přesně 100 slov. A všecko je Johnlock. Aspoň okrajově. :D
Článek je rozdělen kvůli blogovému limitu (který stejně dělá kraviny)

P.S.: Budou velké změny (na blogu, samozřejmě). Nejspíš začnu kapitolovej AU. A zkusím udělat záhlaví k povídkám (však víte, název, autor, shrnutí atd.). A možná něco provedu s layoutem, ale to je ve hvězdách.



1) Tanec
"Johne. Posuň tu nohu sem. A levou krok tady…"
"Sherlocku, mám pocit, že se trhám vejpůl."
"To se spraví, protože v tu chvíli vezmeš partnera, posuneš ho sem… A pak pravou přišoupneš k levačce."
"Upřímě, mám milion nápadů, jak trávit Valentýna, ale to, že se mi někdo bude snažit zlomit páteř, na seznamu není." Zasmál se John.
Po těch slovech se k němu detektivní poradce naklonil, tak, že se málem dotýkali tvářemi, a Sherlockův teplý dech - který byl nyní záměrně prováděn ústy - Johna škádlil na uchu.
Stačila pouze tři slova, aby byl John v okamžiku úplně tvrdý.
"Vážně? Tak ukaž."

2) Majetnictví
John Watson se necítil zrovna pohodlně.
Sherlock ho kvůli vyšetřování zatáhl do jednoho Londýnského gay baru. Bylo tu dusno. Svítilo hodně světel. A, jak si John s nelibostí uvědomoval, po kudrnatém detektivovi pokukoval nějaký vazoun s tetováním přes celou ruku. Nejvíc ho ale štvalo, že mu Sherlock ty pohledy oplácel.
Johna nezajímalo, že hledali hodně silného zabijáka napěchovaného steroidy, i tak byl nehorázně rozčílen. Pravda, s jeho myšlením už před nějakou tou sklenkou zamíchal alkohol.
Po chvilce už to doktor nevydržel, vzal Sherlocka za ruku a nekompromisně ho táhnul k záchodům.
"Johne, co to-"
"Měl bych ti připomenout, komu patříš."

3) Ukolébavka
Byla to krásná noc.
Temná, tichá, taková ta, při které se úžasně spí.
Tedy, jen pokud by váš milenec v z nepochopitelných pohnutek nezačal brzkých ranních hodinách procvičovat Vivaldiho Léto. To člověku umí zkazit spaní.
John se natáhl pro mobil na nočním stolku. Prudká záře jej na chvíli oslepila.
"Dvě ráno…?" Zamumlal rozespale. Pak vstal z postele, vyšel z ložnice, potmě sešel schody a v obýváku se schoulil do svého křesla a věnoval temnotě detektivových zad ten nejvyčítavější pohled, kterého byl v tuto dobu schopen.
Ve zlomku vteřiny se melodie změnila - stala se z ní příjemná ukolébavka. Tak, jako vždy.

4) Bičík
Sherlock měl velmi rád svůj bičík. Kdykoliv se rozzlobil, vzal ho a mlátil s ním do čehokoliv, co mu přišlo pod ruku. Většinou to ale stihnul do márnice.
John ze začátku bičík nenáviděl. Myslel si, že bydlí se sadistou. Ovšem jeho pohled na tu koženou věc se změnil jen pár dní potom, co se se Sherlockem dali dohromady. Sakra, jak on miloval, kdykoliv detektiv při milování vytáhl bičík!
Bylo na tom něco až zvráceně vzrušujícího, když měl doktor ruce Lestradovými pouty připoutané k posteli a Sherlock studenou kůží Johna hladil, ale i mrskal. A stejně tak když se role vyměnily.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama